Pro smutek šťastných chvil
pro slastné polibky jedovatých hadů.
Pro měsíc, který v noci snil
o tmě proměněné k ránu v bílou vránu,
která zasáhla mé snění.
Pro polibky, které svědí a palí jak mráz.
Pro okovy jež dal mi čas,
uvězněná v pavučině z lidských krás.
Všechny odháním,
o samotě zoufám si snáz.
Když všechny odeženeš, tu samotu vychutnej...
barvy pro zítřejší den si namíchej...
a maluj!!!
Ať je duhy plný,
paprskem slunce a kapkou vody propletený... :o)
05.12.2005 18:47:00 | Cecilka
..smutek šťastných chvil...
to je pravda, smutné je to , že pominou..jako vše.
pěkné,piš.
01.12.2005 16:04:00 | had