Máváš

Máváš

Plné nádraží, kolej s kolejí si brouká
Tu svou
Voda odráží mou tvář, divně se kouká
Buď mou.

Odjíždí vlak a já se neskrývám
Vidím ruku tvou, jak dotírá
Naposledy
Až do středy
Jsi má.

Máváš
Závaží lásky na mne dopadá
Káráš
Chování, které mě teď popadá
Už nechci být Tvým pánem
Jen tak navzájem si mávnem
Život je hrou, doufáním.

Žádný růžový kapesník, jen pár slz
A vět
Mávám na pozdrav a jsem tak šťastný
Jsem zpět.

Máš už konto, kam přispíváš láskou
Já nevím, proč musím chodit spásnou
Chodbou, která v domě secesním
Život znamená.

Máváš
Závaží lásky na mne dopadá
Káráš
Chování, které mě teď popadá
Už nechci být Tvým pánem
Jen tak navzájem si mávnem
Život je hrou, doufáním.
Autor Zasněný básník, 18.12.2009
Přečteno 369x
Tipy 12
Poslední tipující: fuu, Špáďa, susana načeva, Nussichoco, kikis, hašlerka, Bíša, Agniezka, ziriant
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

To s tím kontem je velice vtipná metafora...
Sni dál, je to fajn.

04.01.2010 19:06:00 | Špáďa

Prvni polovina basne je docela pekna, ale pak uz to, alespon pro mne, ztraci smrnc...

18.12.2009 20:03:00 | saddova

Všichni potřebujeme být zatíženi... láskou :)

18.12.2009 19:57:00 | ziriant

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí