když v hlasitém tichu
má Beatricie obleče mužský šat
tak já pohřbím svou pýchu
a doufám, že snad......
snad mě pohltí jedna z hvězd
které mě chtějí neustále vést
............
do propasti
kde leží mé kosti
zalité krví...
z mého srdce
které chce....
.
.
.
.
.
.
svobodu
Copyright © 2009,Caracol
ubohé srdce, které je vrženo do propasti, předtím bylo jistě milováno, tak kde je teď ten udatný rytíř?!
-ST-
10.01.2010 14:51:00 | losscar
Beatrice...věčná inspirace...Ať Tvoje srdce získá brzo svobodu.
Přeju Ti, ať se dál vznášíš na těch vlnách štěstí, kterýma ses nechala nadnášet v minulý básni...
20.12.2009 10:18:00 | malý lachtánek