Počkej tiše naslouchej
to zvony půlnoční odbíjí
kde stovky lidí
s nelhanými úsměvy
naslouchají kázání.
Město v bílých šatech
třpytí se mu oči
mlčení topí v radosti
z nezvyklého klidu
a někdo z mostu skočil.
Opět mu to nevyšlo
jen pár polámaných kostí
a před sebou měsíc v nemocnici
víš ony jsou tu vánoce
a on se topí ve zlosti.
Kdysi svátky tak krásné
radost štěstí rodina
dnes je však vše jinak
už třetí rok na ně čeká s hrůzou
na depresi smutek a osmou prázdnou flašku
od vína.