Mé polibky jak vojska táhnou
těch byla vystřelena celá salva
tu k nebí letí, pak si na dno sáhnou
vstříc pootevřeným rtům krále Miroslava
Ten v hloubi mého srdce trůní
jedna ruka jablko, druhá žezlo svírá
pod údery jeho lásky mé srdce nespoutaně duní
však ze všech lásek je tahle ta, na niž se neumírá