Hřích

Má touha probuzená z vnitra
jsem žák tvůj, mě nelituj
chci tě dnes i zítra
voláš mě-při mě stůj.

Mé ruce v tvých vlasů,
v zářivé velebnosti světla,
má pravá ruka s levou
v úžasu z hebkosti se střetla.

Jako modlitba je má prosba
jsi v mém srdci, bolest to hrozná.
Nejsem však sám, když tebe mám,
jen ta touha má, je asi hřích.