Řekni: pojď sem

Procházím se umírajícím městem,
kde se lidi se mačkaj kolem stolů s jídlem.
Koukaj se na mě skrz prsty svejch oken,
ale nikdo nesebere dost odvahy na to,
aby řekl: Pojď sem.
Proto nezastavuju ani nezpomaluju.
Jdu. Navzdory hladu a osudu.
V kapsách mýho obnošenýho kabátu
nalézám teplo, chabou náhražku za lásku.
Jsem poslední kapkou života
proudící v žilách tohodle města.

Modlitbička

Ježíši,
tak už mi, kurva, řekni,
jsem básník, nebo prozaik?
Všechno, co napíšu, nese obého stopu.
Ámen.