Nepoučitelná

Nepoučitelná
Skrze mlhavou tmu, dva kužele světel razí si cestu vpřed. Krajina ubíhá kolem, jen myšlenky, ty mrchy, utéct nechtějí. Spadané listí poletuje vzduchem. Sem a tam. Bez cíle. Jako já. A co jsem vlastně čekala?! Romantické vyznání? Cha! I smích se mi směje. Bolí to moc. Víš.
Měsíc, prý strážce zamilovaných, schovává se pod hradbami mraků. Koho by taky hlídal? Nás? Cha! Smích opět vítězí. A já to vzdávám. Nechci Tě znát. NECHCI. TAK STRAŠNĚ TĚ NECHCI CHTÍT!!!
I když možná.. zas jen na tu horkou chvíli v tom studeným hotelovým pokoji...