Netaktně

Až poletí Tvé slzy
Z úkrytu Tvých něžností
Počkej
A duši Tvou zas pohostí.

Říkám něžně, že vzduch je vlahý
A letní
Doufám že už i můj stín je nahý
Sám neví.

Pár stop ve sněhu důkazem je mým
Že nespím
Jdu v tiché krajině a tak trochu vím
Že mám rád.

A proto, až procitneš a uvidíš rosu
V zelené trávě
Tak to je právě
Ten okamžik, kdy otevřeme hostům
Po ránu, těm nezvaným.

Na piknik poletíme za duhou
Na mráčku je postel
Kde létá jedna vlaštovka za druhou
Stále spolu.

A až se probudíš ze snu tohoto
Je to abstraktní
Vzpomeň si na mě, na sen a na léto
A třeba jsem teď netaktní.