Půlnoční sbohem

Jak sen míjený v mořích
Bez dna schne prázdná nádoba
A já jsem na Tvém stole neviditelná ozdoba

Jsem sklem, co bolest neprorazí
A lidi jsou mých citů vrazi
Když usínám v objetí smrti…
Nenávidím… a to mě drtí
Umírám v osamění dnes o půlnoci
a sbohem dávám v téhle noci…