Srdce je otazníkem v zrcadle

Přemýšlím tu v šeru noci,
o lásce a o pomoci.
O tom, jak se bránit tomu,
koho chceš si pozvat domů...

Mít rád a nechat si všechno líbit,
nechat se urážet a všechno slíbit,
jen aby se na Vás milý usmíval,
a před ostatními si tím tvořit val...
Copak je tohleto za lásku?

Já mám věřit tobě, když každá tvá výčitka
je nasáklá touhou podezřívat mě zčehos?
Chceš se mi vysmívat slovy "Miluji Tě!"
věšet mi bulíky na nos???!!!!!!!!!

Většinou podezíráme ostatní z toho,
co sami děláme...
Není-li cos pravdy na tom,
že podle sebe soudím tebe???