můj pane?

Slavíci kolem
Mě pojídají mlhu,
Která mě tak zaslepuje.
Máte někdy strach
z mého procitnutí,
Můj pane?

Ve vyprahlých citech
Malíři spřádají bolest,
pletou z ní nekonečné sítě
A má mysl je jako udice
Ponořená do vody,
Na jejímž konci
Je prázdný medailon od Vás,
Můj pane.
A na mé kůži tiše pláče
otisk ze rzi.

Chytíte se ještě někdy?

Aspoň na chvíli
Se mi zamotejte do snů,
Které mne každý den mučí,
Ráda to podstoupím,
Jen Vás prosím,
Ať s každým východem slunce
Ty představy nekončí,
Můj pane.

A přestaňte si naivně myslet,
Že Vás někdy budu milovat


O něco méně.