Kam se podívám,
tam vidím tebe.
Co zaslechnu,
myslím, že´s to ty!
Jakoby se vyrvalo srdce,
ze sebe, a ty slzy bolesti,
prolity...
Kam jdu tam na tě myslím,
každý dotek v mozku přehrávám.
Však vzduch zas chytím,
snad jen osudu to nechávám.
Kam utíkám,
tam mluvím ke rtům.
Ale těm zrcadlovým,
čas krutě proklínám,
vrať se ke dnům pastelovým.
Kam mám jít,
abych tě mezi zdmi našla.
Drtí nás teď stesk,
nakonec světa bych zašla,
abych spatřila těch očí lesk!