Proč se tak divíš?

Anotace: Když se člověk dívá na opravdovou krásnou vílu tak ho napadne ...to co mne.

Proč se tak divíš že chtěl bych být stromem?
Dívám se na stíny co maluje Tvé tělo.
Oslepen bleskem a ohlušen hromem
chtěl bych se dotýkat však nevím či se smělo.

Proč se tak dívíš že chtěl bych mít listy?
Aby sis v stínu mém si zchladila čelo.
Já v tvojí blízkosti si nejsem moc jistý,
povídám hlouposti a mlčet by se mělo.

Proč se tak divíš mi že chtěl bych i kůru
když vidím Tvoji dlaň se kmene dotýkat.
Klečel bych před tebou a díval se vzhůru
jak v chrámu, pokorně. Snažil se nedýchat.

Proč se tak divíš mi že chtěl bych i kořeny?
Je to tak prostinké že se to stydím psát.
Vždyť stojíš nohama hned u mě, na zemi,
jenom že odejdeš bych asi se měl bát.

Proč se tak divíš mi že lákáš mě teď sebou?
Máš ňadra nádherná a tak moc mě zvou.
Nechci být strom. Teď moc chci být s Tebou
a v lůžku z kapradin psát báseň o nás dvou.