...už nejsme si cizí.
...už nejsme si cizí.
Anotace: Jenom básnička.
Pak pomalu otevřeš oči
a já se budu dívat na řasu
která Ti uvízla na spodním víčku
a na kapku potu
která ti zůstala na horním rtu.
A zapálím svíčku
a zeptám se jestli chceš taky cigaretu,
ale až za chvíli.
A jestli mojí nebo Tvojí
ale až popadnu dech.
Nahnu se nad svíčkou.
Teď už jsme svoji
a kapka potu co mněla jsi
na horním rtu
náhle Ti zmizí
a ty si vezmeš cigaretu
a jenom řekneš
nejsme si cizí…
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Já nikdy neřeším úpravu, protože jsem taky nestudovala, jak se básně mají psát, ale vždy zkoumám obsah a Tvůj se mi líbí! :o)
07.01.2010 08:56:00 | labuť
na literu se těžko vytváří "úhlednost" - s velkýma písmenama tu s Whiteskullem souhlasím - ale na to že nejseš básník se ti básnička povedla :o)
07.01.2010 07:39:00 | hanele m.
Neumím psát básničky, jen jsem to tak něják cítil. ...a na začátku věty jsem zvyklý psát velká písmena, stejně jako u osobních zájmen. Možná by bylo úhlednější, kdyby každý odstavec, resp. sloka začínala velkým písmenem, ale neznám pravidla kterými se řídí psaní básniček, opravdu to moc neumím. Básník by řekl: To láska mi v ústa verše dala :-)) Díky a čau :-)
07.01.2010 05:40:00 | Balaenoptera
