Zklamání

Chvojím mlčení přikrytý hrob našeho křehkého vztahu,
vydatně zaléván chladnými slzami listopadového deště,
zahříván jen ligotavým světlem plamínku hřbitovní svíčky,
připomíná hvězdám roztroušeným po noční obloze,
že jsme tu byli.

Snad vnímali jsme jeden druhého – kdo z nás byl danajský dar?
Kdo zas jen pouhý blázen a snílek,
co dotknout se chtěl letmo nebetyčných výšek?
Však chyběla slova, čas kráčel kolem nevšímavě dál
a jediný divák v hledišti života se dlouze škodolibě smál -
že jsme tu byli.

Prázdný pohled, prázdná dlaň a prázdno v duši – tak voní zklamání,
ani snad tolik nebolí to – jen jednomu najednou všechno přijde líto,

byli jsme tu nebo nebyli ?