¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
Sestřičky bílé nesou tě šikem,
usedaj na zem páně...,
...mnohé mne hladí... (jak jejich zvykem),
stelou si na mé skráně.
Vítám tě v dlani, průsvitná mžikem...!
...Projevit chci ti něhu...
Líbám tě, taješ mi pod jazykem...,
...stříbrná vločko sněhu!
Tak krásně vítáš ten snížek bílý,
po kterém jsme tolik zatoužili
však nyní už ho máme i dost
pro odklízení i pro radost.
28.01.2010 18:24:00 | s.e.n
Sestřičky bílé,krásné v básni jsou...ale na lopatě před domem se sakra pronesou!:-)
21.01.2010 22:33:00 | střelkyně1
děkuji také přírodě za světlo a živo z vloček..tady vidím, jak to na všechny krásně působí..krása...-)
13.01.2010 11:07:00 | trenérka
nechtěl jsem s ní kamarádit..
že prý je to jenom hec
a sotva mi to bude v vadit,
skočila mně za límec
:o)
Jiří senior
13.01.2010 10:11:00 | j.c.
Sestřičky v bílém
a jejich něha,
proběhnu cílem,
říkáš: to lehtá!
Ale sestro! To se dělá?
09.01.2010 00:29:00 | Zasr. romantik
Díky moc všem za milá slova.
Gabkine, kdyby dnes nesněžilo, tahle by určitě nevznikla. Druhá sloka vznikla jako první a byla dílem mžiku při psaní mailu milé osobě, ta první jako doplněk hned poté a přišlo pak jen malé ladění, zda vločky padají na sáně či dámě na báně...
08.01.2010 23:18:00 | Špáďa
To je moc krásné vyznání. Mluví z něj nepopiratelná vzájemná něha.
08.01.2010 19:56:00 | Dota Slunská