Slzy ...
Slzy ...
Ty myslel jsi, že se mi stýská,
že prastaré smutky zajaly mě
a netušils, že láska zblízka
na srdci hřeje mne v kruté zimě.
A slova, která v básně vložils,
tak upřímná a tolik vřelá,
tolikrát vnímat toužila jsem
a tolikrát je slyšet chtěla.
Ty myslel jsi, že vločky tají,
v rumělce rozpálené tváře
a já zatím v nebeském ráji
vyplakala se do polštáře.
Neptej se, proč mé oči pláčí,
slzy Ti kanou na zápěstí,
to srdce, které Tě horce smáčí
snad nepobralo ten příval štěstí ...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Myslím si, že velmi dobře porozumí dílku právě ten, co prožil, prožívá... ST!
16.01.2010 22:35:00 | NikitaNikaT.
Mnoha výzkumy jsem zjistil, že i slzy štěstí jsou slané. Sůl je však, jak známo, nad zlato, takže je vlastně všechno OK :o))
13.01.2010 22:12:00 | poustevník Jirka
s rozmyslem a nekřekotně
slova, která nic něvěstí,
jak na žhavé sedím plotně
zdráhám se psát o štěstí
***
Jiří senior
11.01.2010 20:45:00 | j.c.
