Anotace: Monolog...mé city...píše se to těžce, ale říká ještě hůř...ani neví jak ráda bych mu to řekla...
Pojď, sedni si ke mně blíž...
Pověz...o kom sníš?
Já sním o černém koni
A o princi v blyštivé zbroji.
O tom jak mě miluje,
Jak se o mě strachuje...
Kéž by to tak bylo,
Nikdy mě to tak nebolelo...
Víš, miluji marně.
Když jsem s ním,
Nechovám se normálně.
Pouze o tom sním...
Nesmím ho mít ráda,
Říkám si stále dokola.
Nic naplat...stále miluji...
Ptám se tě...kdy dobojuji?
Pojď...povídej si se mnou.
Kdy jsme naposled mluvili...?
Před týdnem...jednou?
A do očí si hleděli?
...
Je to má vina.
Víš, nejsem líná,
Ale před tebou se stydím..
Řekni...jak se to dnes líbím?
Nikdy jsem moc dobře nemluvila,
Ráda však skládám dohromady slova
Tak teď říkám bezmyšlenkovitě...
Víš to? Miluji tě...
Velmi hezky jsi vyjádřila své pocity. Neboj se, i chlapci mají sny, i chlapci jsou nejistí. Určitě s ním promluv.:-))Nebo mu napiš báseň.
30.08.2012 21:32:45 | Lenka Krásnodvorská
Někdy je velkou chybou, že vázne dialog.Je dobré prolomit ledy, řekni to nahlas, nešeptej si do kanafasu,
tam Tě nikdo neslyší.Nejistota, to je horší než odmírnutí.
19.01.2010 18:45:00 | Elisha