Dietní zklamání

Anotace: možná...

Mám pár písmenek,
které na papír jsem nanesl,
a k obrazu svému,
je ti teď přednesu:

„ Vím, že slunce je pouhá hvězda,
vím, že srdce je pouhý sval,
vím, že tvé oči září pro někoho jiného,
vím, jak zrodil se dnešní den.“

To ti ke štěstí stále nestačí,
znám tě, znám tvé krásné oči,
to ti ke štěstí nikdy nestačilo,
vždyť znal jsem tvé krásné oči.

„ Nevím už, kolikáté má jmeniny,
nikdy nespatřil jsem tvé padající vlasy,
nikdy neobjal jsem tvou svrchovanou touhu,
a polibky jen na tvá ústa nanášel.“

Snad mohlo to tak být skončeno,
bez jediné slzy na tvých víčkách,
při polibku svíčky na tvé dlaně,
při příšeří, které vneslas tím mi do duše.

„ Už mám jen pár písmenek,
na papíru, pro tebe navždy celou,
jako obhajobu tvých činů,
jako něžné doteky tvých řas…
…na víčka od dietních jogurtů…“