Kráska a zvíře

Svou vnitřní krásu skryl,
halí jí ošklivé tělo i tvář,
ač budí strach, on není lhář,
dokonce srdce na dlaň položil.
Jeho hlasem chtěl promlouvat,
zavolat k sobě svůj krásný sen,
o té jediné dívce z mnoha žen,
co jej bude jednou milovat.

Láskou nechala se vést,
bytost tak krásná a jemná,
jak okvětní lístky z jabloní,
s pohledem plným hvězd,
láskyplným co zradu nezná,
co slzu stesku pro něj uroní...