zatáhl jsem okno
stěnou z pralesních džunglí
posadil se na kožešinu grizzlí
zaklonil hlavu
a zadival se
do modřínového ostění stropu...
sleduji linie
vinoucích se čar
a hledám tvou stopu...
náhle se spustil pramen vlasů
já se zachytil
vyšplhal a prosmýkl kolem suků
na planinu...
tam jsi byla ty
opřená o břízu
v hábitu namodralém ledem
a kloboučku z listí javorů...
u nohou
ti podřimuje v klubku
mládě vlka
a kolem pár nástrojů
hoblík váhy pilka...
zadumaně jsi na mne pohlédla
dlátkem vydloubla
malou jamku
v ledovém jablku
a přeleštila jemným smirkem
malou plošku...
ledové krystaly
v přesýpacích hodinách
dovršily čas
ty jsi se usmála
povstala a řekla
tak na co čekáš chlapíku?...
pojďme si hrát...
vždy, vždy je čas si hrát... než přijde boj,,, strach... asi i potom si jde hrát... připomeň mi to,,, :-)
05.07.2017 04:32:09 | zelená víla
do zahrad krápníkových
já stalagmit
ty stalagtit:-)
hry hrát..vznikne stalagnát?:-)
ST
26.01.2010 21:12:00 | Mbonita
tak tedˇ jsem si potvrdila, že každé umělecké dílo má duši :-) duši řezbáře v tomto případě..krása
22.01.2010 11:59:00 | trenérka