Anotace: ...tužba psaná ze závěje...
'
Ach, lásko vzdálená
a přece tak blízká,
až za pár týdnů
v zelených břízkách
za naší poustevnou,
chvějící se rukou,
však s oddaností přepevnou,
pohladím Tvou milou tvář,
až prolistujem
naší lásky breviář
a Ty mne vyzveš:
"Ukaž mi, jak líbá Bůh!",
až zatřpytí se v sadu květy jabloní
a svěží jarní vzduch
svou něhou provoní,
až nad hlavami vyklene se
čisté, modré nebe
a v duších teplo,
jen rosa zebe
plosky nohou
ve svěží trávě,
tehdy obejmu Tě,
radostně a hravě,
a hlavu svou
na rameno Tvé složím.
Pak Ti do záňadří
pampeliščin kvítek vložím
a hýčkat budu jej
co zlatý symbol naší lásky.
Kolem rozvoní se vzápětí
drobné sedmikrásky,
aby dokázaly světu,
že i z malých radostí
lze složit lidské štěstí.
To platí v našem lese
i kdesi na předměstí.
.
to lidské štěstí
složil jsi krásně
ve Vašem lese i kdes na předměstí.ST
27.01.2010 11:14:00 | Tanzania
Vzletně psaná ze závějí super!
26.01.2010 15:06:00 | xoxoxo
Krásné, jarní pohlazení... ST
i z malých radostí
lze složit lidské štěstí.
26.01.2010 14:55:00 | Kapka
Lehkými krůčky už se blíží
kdo asi,řekni,kdo asi
...po zimě studené...
jaro si pročísne své vlasy
a vzhlíží se v každé kaluži.
26.01.2010 13:19:00 | Květka Š.
Až vyjde hvězda, večernice,
na chvostu zbloudilé létavice
depeši pošlu Ti z polibků
do Tvého skromného příbytku,
kde láska snoubí se s něžností,
kde společně žijeme v radosti ...
ST + :o***
26.01.2010 13:03:00 | jita.1965