prázdnota

„PRÁZDNOTA“
Je to jak písenˇ ohraná, nebo snad jakási obrana
Ta tísěn“ drží se mne už od rána.
Sem sama v prázdném bytě, sem jak uplakané dítě,
Odešels tam kam tvé srdce tě táhne,
Mé nářky a stesky byli by marné..

Sem sama a ty si sní,na tom se už nic nezmění,
Chtěla bych upadnout v zapomnění,
Utéct někam kde žádná lidská bytost není.
V mých očích se slzy lesknou a srdce si
Hraje písěnˇ tesknou.

Zbylo jen přání a není kam jít,
Tvé kroky nejde zastavit.
Já s prázdnotou si tykat budu dál
A ptát se jí proč ten dotek cizí mi tě vzal…