Déšť klesá tak zmámeně do kopretin,
lekníny v jezírku dřímají,
polední zvony nám vyzvánějí
a naše rty se líbají...
Slunce si pohrává se svými stíny,
listy si s větrem šeptají,
tajemství, co ví jen kopretiny,
stejně, jako my, neznají.
Jsem jako ta louka před senosečí,
tvé ruce tajemství hledají,
znovu se sevřeme do náručí
a naše rty se líbají...
jako ta louka před senosečí, a teplý vánek, já už chci léto :-) obdivuhodné :-) ***
08.02.2010 06:54:00 | CRASH