Na křídlech smutků blátěných
rozsévám bolínky zmarů
jak v dálných želízkách
horkých podzimních řas
když ještě šepotáš na víčka
z kašmíru.
Když slunko odmítá umírat
a my se stáváme soucitem
zboptnalých hříchů
když už není co pro slzy zhasínat
ani proč srdce své vracet
nádhera ST!
14.02.2010 07:23:00 | xoxoxo
Ty tam máš vždycky takovou dávku ingrediencí, že se divím, že je ten koláč stále dobrý. Ba co dobrý, on je skutečně veliká pochoutka.
13.02.2010 19:58:00 | Dota Slunská