Dálnice sebevrahů

Anotace: pro něj, dlouho jsem mu nic nevěnovala. Ani ten plivanec ne

Na nebi žádná zpráva o potopě
Která měla přijít v podobě slz
Co už se dál nemohly vsakovat do polštářů
A na tvé rameno
Vždycky připravené mi posloužit jako sběrna odpadů

Chtít nemožné je lidské
A já chtěla tolik
Sobecky jsem toužila mít tvé rameno ve svých dlaních
A už nepustit

Oba jsem se řítili po dálnici sebevrahů
Ta rychlost mi vháněla slzy do očí
Odfoukávala všechno
Co se jí stavělo do cesty
Ale nejčastěji lidi
Milované i nechtěné

A pak jsme chtěli ještě víc
Toužili jsme vlastnit
Toužili jsme mít
Toužili jsme (se) dusit
Dokud jsem netoužili umřít
Každý sám
Ale přece v objetí

Nebe nakonec utichlo
Voda odtekla do moře
Kde ve vírech usmrcovala ryby
A potápěla lodě

Jen já občas chodím k dálnici sebevrahů
Abych na pomník toho co zbylo
Mohla naplivat
A tím říct že touha vlastnit mít a dusit se už mi není vlastní