Ty jsi láska moje,
protože já jsem jen Tvoje!
Dotýkám se něžně Tvých úst,
když Tě líbám, dokážu nekonečně růst!
Taješ sladce na mém jazyku,
nemohu se dočkat Tvého dotyku!
Nemohu se nabažit Tvé něhy,
naplň už konečně mé břehy!
Toužím cítit dotek Tvých dlaní,
Tvojí kráse, má duše se klaní!
S Tebou něžná pohádka se mi zdá,
doprovázíš mě životem, jako má hvězda.
To pak vše se může sesypat,
v lepší konec ani nedoufat.
Mám totiž vedle sebe,
největší oporu lásko, a to Tebe...
Zádumčivá báseň, zahádankovaná... trochu hůře chápavá... možno je to jen v tem, že obsah pojednává o trápení, a konec se odporuje s předešlími větami... tak trochu se v tem nevyznám. Ale tak, když si to přečtu ještě jednou nabudu jinčího dojmu.
14.02.2010 07:54:00 | NikitaNikaT.