Anotace: Taková upřímná básnička...
Ze tmy směle
vychází záře.
Zrcadel světla
barví jí tváře.
Její světlo
nesmí mě chytit.
Musím se schovat,
moh bych se vznítit.
V červeném celá,
do tmy se směje.
Chtěl bych dát znamení,
hlas se mi chvěje.
Odvahy trochu
rád bych se napil.
Zatim, co třás jsem se,
jiný jí lapil.
Čekat jen můžu,
zda jeho sítí.
Červená muška
šťastně se chytí...
A když ne?
Co z toho...stejně budu čekat dál...
ty mě dycky ohromíš :D
29.08.2006 12:09:00 | okousaná od světlušek
Ukončení podobné tomu, jaké dělám já, když mám strach, co z té básničky vyplyne, když přidám ještě víc veršů, proto se mi to líbí, někdy jedna věta na konci řekne víc, než samotné dílko...
16.07.2006 19:08:00 | Aaliyan
74b., ten závěr by mohl být více poetický, jinak suprovní. Líbilo se mi to velmi.
08.04.2006 00:02:00 | WhiteShadow