Anotace: Podej mi dlaň a uchopíš proudící čas....
Duši mám prázdnou a fičí jí vítr,
zvedá mi vlasy a točí listím u mých nohou,
jak kráčím podzimem
mechanickými kroky
s očima upřenýma do dáli,
smích zní kovově
a milování je plytké..
všechno rychle končí,
jen čas – ten trvá nekonečně dlouho,
protože prázdnota se nedá změřit ani ohraničit..
nezbyla žádná přání…..
18.01.2006 19:35:00 Sunny
Vidím že tě tady Skol dost ničí. Víš, Veri, píš jak to cítíš, nikdo nemá právo kritizovat tvé básně, patří tobě, jedná se o myšlenkové povhody, které náleží té chvilince, kdy jsi je psala, jen tobě...
15.12.2005 10:33:00 Tomáš Egler
Tak trochu výlev..; něpříliš originálně (vlastně i celkem banálně) zaznamenaný pocit.