Anotace: Jsou některá díla,která vím,že by neměla spatřit světlo světa,ale co.
Ukrytá v obloze,v kapičkách deště.
Ztracená,prosím o pomoc ještě...
Schovaná v třpytivých vločkách sněhu
Nehledám přátelství,možná jen něhu.
Říkám ti kamarád,cítím však větší cit.
Umírám na touhu tvoje rty políbit.
Do očí jsem ti jen párkrát pohlédnout směla..
a moc dobře vím,co dělat bych měla.
Měla bych vypustit tvé oči z paměti...
Vypadáš zmateně,tak pověz,co je ti?
Možná jen nevíš,že tohle vyznání patří tobě..
Ano,patří a to v každé době.
Číst budeš tuhle zpověď,oba to víme..
Bude to naše tajemství,co nikomu nepovíme.
Teď už to víš,znáš moje city..
už víš,že důležitej pro mě jsi ty.
Ale pojď,naladíme vlnu kamarád.
Ty za to budeš nejvíc rád.
A city necháme ztratit v daleku..
A mě zase bude chvíli do breku.
Kamaráde....................
Myslim, že tohle je bomba. Supr, jak moc ti rozumím. Skvěle napsáno. St.
15.05.2010 15:03:00 | PPetrushka
je to tak, kamarád či kamarádka je to jen srytá vnitřní láska kterou se bojíme zpřístupnit
24.02.2010 21:43:00 | Eru Alonnar
není to zlé ,ale ty rými jsou tak předvídatelné,víc dílu škodi než pomáhají
24.02.2010 14:10:00 | mademoiselle secret