Večerní hudba

Ach, ta hudba večerní, jak tajemně hraje!
Oblohou proplouvá kouzelný svit.
To měsíc zpod mraků ze zvuků těch taje,
sám sebou okouzlen, o lásce touží snít.

To snáší se večer v něžném, tichém svitu,
v dojemných akordech snad srdce roztává.
Toužíme probdít noc, v tom klidu, do úsvitu,
při svících vonících se jen šeptává.

Ach, to ta hudba, za noci tajemně svádí,
jsme spolu, tak spřízněni temnotou.
Něžně se laskáme, noc se k nám již sklání,
klesáme spolu, zmoženi dřímotou.