nastydlý ráno škrábe do oken
tma se schovává pod žaluziema
hodiny nad náma
už dávno vážej novej den
a ty ještě spíš smotaná do peřin
lákáš mě nahými rameny
a já jen sedim a koukám
na vlasy scuchaný v polštáři
na víčka omletý sny
na tu malou mezírku mezi rty
a nedokážu odejít
a vím, že bych měl
mám tě ale víc než rád
Taky tiše závidím. Fakt je, že ten poslední verš by tam asi být nemusel, ale sám bych si toho nevšiml. Záleží na tobě, jak to cítíš.
16.12.2005 09:48:00 | JardaCH
K čemu ten poslední verš..
Zdá se mi víc než banální.
Že má lyrický subjekt opravdu rád, by mělo vyplynout z obrazů; takhle ne..
15.12.2005 10:29:00 | Tomáš Egler
óó..šťastná ta dotyčná..tak ti jen ze srdce přeji..aby si to uvědomila!! :o))
12.12.2005 15:30:00 | šuměnka