Roztávání...

Ještě než roztál sníh
objevily se zahrabané chyby,
zasněžené sliby,
každý zapomenutý hřích,
zklamaná srdce,
bolest v nich.

Ještě než vyšlo jarní slunce,
roztekli jsme se jako led.
Otevřely se naše ruce,
pustily jedna druhou: "Leť!"
ještě než jaro přišlo do údolí,
Ještě než...
Pořád mě to bolí.

I když teď slunce všechen led
rampouchů mění v sladké slzy,
i když už hřeje prsty svět
mě pořád zima prostě... mrzí.
Mrzí mě, co jí padlo za oběť.
Na podzim tráva a já teď.