Někdy být sama ...

Pouliční hluk a ptáci ve stromech – budíček!
Obvyklá sprcha a cigareta s kávou,
poslouchám hudbu tak notoricky známou,
Bože, teď mi upadl z halenky knoflíček...

Jako vzteklý pes mi vrčí mobil v kabelce.
Nikdy ho neberu po ránu, když vstanu,
piji kávu a dívám se na zahradu,
trsy květů v trávě, jako vzácné koberce.

Jsou chvíle, Adame, kdy toužím sama být.
Ta jarní rána jsou jen má.
Někdy je nutné jenom tak sedět a snít.