Kalich

Vidím se v zrcadle
jsem zas tak trochu nesvůj
když vysvléknu se ze svého kostkovaného županu
a je svět kýč a žene nás chtíč
či jen víra
pro kterou se ne…ne
no umírá
Jsem nahý před tebou
Jsem nahý před sebou
Chytám za dveřmi slunce
svět tiká
jak malý orloj na tvé paži
splýváme s nebem
splýváme spolu
jak třpytky na hladině
ve vzpomínkách na zasněžené stráně
kde prožívali jsme chvilkovou smrt
na stéblech trav, která uletěla
a ranním kuropěním, které se bálo
tvých svítání na tvém břichu
jak na kalichu,
z kterého jsem pil svoje bytí
trošku jsem se zalknul
bylo to krásné
byla to chvíle
Vidím se v zrcadle
a jsem zas tak trochu nesvůj