Zlomená láska

Anotace: Lyrika/ze sbírky Hra světel a stínů

Zatímco v osudu je rozhodnuto,
srdce odmítá pravdu pochopit.
Je to tak těžké, a je mi líto,
že musím svou lásku navždy opustit.

A řeka plyne v tom truchlivém čase,
stromy se nad ní tiše sklánějí.
Hvězdy vyšly a je tu tak krásně,
že city k tobě se mocně poutají.

Do písku napíšu, že tě mám ráda,
kdo mi to může asi zazlívat?
Kéž by se zas vrátila ta rána,
když jsme se nebáli spolu milovat.

Osudu vzdoruji, ten milost nezná,
láska je víc, než jeho zákony.
Jednou nás povede naše hvězda,
jen ať nás zármutek nyní nezlomí.