Z popela rozcuchané vlasy
srdce z bukového dřeva
hladí poslední naději
ze Soveignona
voňavé dlaně Šumavy
usedly mi slzy na tvá ramena
.......
to se tak někdy hochu stává
když duše miluje všechny tvé cesty
ty mandragorové plátky
života
Jo Šumava, krásný to kout,
nedá se na ní zapomenout,
nebyl jsem tam již hodnou řádku let,
snad letos budu moci k ní si přivonět.
moc děkuji milé verše.
13.06.2010 02:42:00 | jozífek
nádherně napsané ST!
08.03.2010 12:44:00 | Acham
ta je moc krásná vílo poezie ST!!!
07.03.2010 16:50:00 | xoxoxo