Snad bourec Touhy utkal Tvoje chvění...

Anotace: Jaro vzkaz píše na okénku, že zima snít půjde svůj sen, poupata rašit začnou venku, splínům zahrajem rekviem! Nastanou chvíle něžné Lásky, rozkvetou kvítky, úsměv žen, z čela se ztratí smutku vrásky, život se změmí v krásný sen!

Snad bourec Touhy utkal Tvoje chvění,
(hedvábí Lásky, které v prstech mnu),
sen, který spolu až do kuropění
snít budem na polštářích z damašku.

Smím dar ten přijmout, dotýkat se jemně
kůže, jíž hebkost svou propůjčil len,
povolit uzdu vášni, která ve mně
jak supernova zažehla nový den?

Srdce mé je jak kráter plný lávy,
ten vulkán citů spěje k erupci!
A dravý proud pak nic již nezastaví,
až přiznám si, jak moc Tě, Lásko, chci!