Na fialovém sametu

Anotace: Kdo ví, proč jsem ji napsala...

Na fialovém sametu,
tam tvoje vlasy ležely.
Nezapomenu na větu –
víš, moje city umřely.
Na fialovém sametu
je obtisk tvé dlaně.
Nezapomenu na větu –
nečekej štěstí, nečekej na ně.
Na fialovém sametu
sama v koutku se krčící.
Nezapomenu na větu –
já nikdy nebyl věřící.
Na fialovém sametu
leží můj bledý obličej a spí.
Snaží se vzpomenout na větu –
i ten největší nešťastník sní.
Na fialovém sametu
lesknou se moje slzy.
Rychle odpovím na větu –
smíření přijde již brzy.
Na fialovém sametu
hledám odpovědi na otázky.
Snažím se myslet na větu –
nedělej si vrásky.
Na fialovém sametu
všechno se rodí i umírá.
Nezapomenu na větu,
kterou má duše tiše skomírá.
Na fialovém sametu
je ukryto tolik vzpomínek.
Snažím se vzpomenout na větu –
v tvých očích žhne věčný plamínek.
Na fialovém sametu
rozhořel se oheň z mých snů.
Stále nenarážím na větu –
bude to v pořádku už za pár dnů.
Na fialovém sametu
našla jsem nový začátek.
Nebudu čekat na větu –
vzchop se pro nový počátek.
Na vínově rudém sametu
dnes sama klidně spím.
A neodpovídám na větu –
kam zmizel fialový samet, co je s ním?