Srdce mám u ledu, rozum zas velí,
pevně se chopil otěží vlády.
Vyžene prince na bílých koních,
i černé kočky nechá dopadnout zády.
Nasadit úsměv, levá dva, kupředu!
Necouvej před sebou, staneš se malým.
Jenže kam schovat se před bídou vševědů?
Já tu jen čekám dál na oteplení.
Nevím proč ale četl jsem si jí dvakrát forma se mi líbila, ale hlavní myšlenka mi nepřišla pochpitelná.
18.12.2005 15:00:00 | Budliky