Malovaná černou tuží
Obrys rtů,co úsměvu
sluší.
Jsem ve tvých rukách
vložena,na papíru od
tebe stvořena.
Namaluj kousek mého Já
Vlož do něj cit tam v
proměnách.
Vymaž mi tam jednu vrásku
co mám od Tebe na obrázku.
Vdechni mi jen kousek lásky
ať nejsem holka plná sázky.
Vryj a prudce do mého srdce
tu víru co chutná trpce.
A pak můj portrét spal tam
v krbu.Stejně jsem neznámou
a možná i budu.
...Napořád...Malovaná...
st
14.03.2010 12:11:00 | ROMAN LOHNERT
Někdy je lepší nechat si sen,realita bývá často jiná-čisté zrcadlo se může zakalit...Ale někdy...Culík je tady:-)-tady ho je stále třbea:-)))
14.03.2010 09:24:00 | CULIKATÁ