Víš, když večernice na obloze pláče,
slunce svou září hladí krajinu,
třpyt probouzí hned všechny spáče
a hraje k tommu tisíc akordů.
Víš, že obloha je modrá právem?
To voda se v ní zrdcadlí,
vídám Tě ve snu vždy nad ránem,
Snad tisíc krásných,zlatých žil
Co křídla včely,brouka dehtu?
kapradin, borlůvek a lip?
chci vdechnout hudbu křídel blesků,
A tancovat jen v Jeho náručí!
Však bouře nikde, stále otálí
a život nečeká-dál v dáli uhání
tóny se linou, přímo se tetelí,
na nástroj když umíš hrát,
pak srdce ti bije-stejně jako jí.