NEOBJEVENÁ

NEOBJEVENÁ
(napsáno pro Kočku z moravy)

Po noci plné neřestí,pití a zpěvu do rána,
má hlava notně proprána, nesla se ztichlým náměstím.
Hledaje paklík cigaret, padl mi pohled na plakát,
a na něm kytky,pestrý šat,z nichž se na mě smál tvůj ret.

A já vzpomněl si na starý snář,
co čítával jsem v pelesti,
jak tam bylo psáno,
že přijde žena
a její krásná tvář,
jak zvonkohra pro štěstí
rozezní kalné ráno,
tak snivě neobjevená...

Chtěl bych být drožkářem, vozit tě městem v bezpečí,
a když se v noci vybrečíš, chtěl bych být lemem polštáře.
Snad osud starý popleta, svázal nám čáry na dlaních
a do těch čar nafoukal sníh a pak nás kopl do světa.

To už psal ten starý snář,
co čítával jsem v pelesti,
že jedno ráno,
že přijde Ona
a její vlídná tvář,
tak neobjevená,
tak krásně snivá,
jak bylo psáno,
a že řekne Ano..