Pocit

Sedím na parapetu v okně
připoutaná pohledem
ven

pozoruji kývající se strom
ve větru
v ruce držím knihu
kterou čtu

od konce

...

hladím její stránky
toužím zapamatovat si
její děj

dlaní

zachytit to
očím neviditelné
toužím
posbírat
vítr letící
v koruně stromu

za oknem

...

přivírám oči
jen opatrně dýchám
abych nevyplašila ten okamžik
co v sobě mám

potají

na měsíc zamávám
pohladím přes sklo okna
jako bych v tu chvíli

vzlétla

...

Popíjím zelený čaj
pozoruji hvězdy
co dnes nesvítí
přesto

v sobě je mám

...

Zavřu knihu
na jejím začátku je napsáno

Nikdo není daleko

a já i na dálku
tvou dlaň ve své

rozeznám