Když se mne bude řeka zjara ptát,
chci-li chodit po březích s tebou, ¨
řeknu ano a nebudu už lhát.
Cesty co dělí se, nás svedou.
Slunce, až dotkne se teplem země,
podléšky vzbudí, dosud spící,
sníh sejde ze stráně, půjdeš ke mně.
Jsem to já, ta odpouštějící.
*
Když jaro zeptá se
tak zima odpoví
Že záleží i na lásce
co byla a už není …
Sníh sejde a nový čas
zavoní po fialkách
smíchaný s pachem z nás
prohraných figur v kartách ...
*
.
17.03.2010 09:38:00 | HarryHH