Pomalinku,polehoučku
nasypu si cukr moučku
-do vlasů a do kapes
Živý den mne čeká dnes
Národu vrozené čekání obejdu s grácií tanečníka
Ten má ale našlápnuto
-pobavené pohledy bistra
hodnotí situaci.
Zatím bystré
První den mi nezbývá
než uvěznit prameny fantazie.
Pro jistotu
Do cely z kostí.
Ne všichni rozumí
Ne všichni dosti
Co mohu vyléčím,do večera opravím
doleju,seřídím a
myšlení jinak trochu nastavím
A tím zjištěním,jak mi záleží
lehce zneklidním
Když cesty očí spojí se
vstoupím do druhé kapitoly-
Nezatížené
minulostí večera
Brazilská samba mi podstrčí
rytmus karnevalu.
A úsměvy křepčících
v té poslední sloce bych tě našla zase celého... a děkuju za komentář. jen nechápu, jaktože mé básně chápeš zdaleka nejvíc jen ty...
15.12.2005 15:30:00 | Nausika