Touha...

Krásné a brzké ráno chtěla bych ti přát,
dříve, než-li sluneční paprsky rozhodily by svou zář.

Chtěla bych probouzet se v tvém náručí
a hleděti zpříma do tvých nebesky modrých očí.

Přála bych si naplniti se doteků tvých, jak pohár lásky,
jenž snad již brzy budeme spolu dodna pít.

Tvých polibků neměla bych nikdy dost, ach né,
propukla ve mě snad již posedlost?

Posedlost po tobě, mém nejdraším,
jenž světlo do mých temných snů vnáší.

Chmury však nyní halí mou tvář, že v náručí tvém neležím já,
nýbrž žena jíná, tvá milovaná...