Já tak obdivuji třpyt hvězd za úplňku!
Myslím na ty, co zrovna se milují.
Popíjím kávu z růžového hrnku,
mé srdce mlčí a rty něco slibují.
Miláčku, nejsi a já tě celá cítím,
nejsi tu však zase, já ti rozumím.
Do sítí, co předu, jednou tě chytím,
čekat a doufat, to moc asi neumím.
Půjdu lehce, jak srnka za pramenem.
Lidská vášeň se žízni tak podobá!
Svedeni osudem, souzeni nebem.
Čeká nás trápení a nebo svoboda.
To nikdo neví, když zkouší krůčky na tenkém ledě...je-li on ženatý a ona vdaná...
24.03.2010 05:21:00 | labuť