Vyznání
Plátky růže rozházel jsem
po mrtvé vodě
posbíral živé siluety časoprostoru
má duše stékala z okapů
svlažil jsem stěny
Tvého ženství chrámu
vykasal sukni oblohy
navlékl Ti hábit z ticha
a chtěl žít chvíli v naivitě
když orosí se nové ráno
v zákulisí hadích těl
Když svléká se pomerančová kůra
kuchyňským nožem
chci Ti říct
jsme před sebou nazí
otvírám desky z papyru
řekni proč
vrásky v komorách srdce
posledním tangem
blednou
a pak zas rozblikají
neony našich duhovek
Otevírám studánku
Tvých roků
hltám je necudně
tak to je to vyznání
když roztáhnu závěsy
a zatančím si se světlem.
Přečteno 438x
Tipy 18
Poslední tipující: Marten, Divoženka1, Jana M., Koza, Jiří I.Zahradník, harmony, Psavec, ilona, Kett, Květka Š., ...
Komentáře (3)
Komentujících (3)