Anotace: ...
Plátky růže rozházel jsem
po mrtvé vodě
posbíral živé siluety časoprostoru
má duše stékala z okapů
svlažil jsem stěny
Tvého ženství chrámu
vykasal sukni oblohy
navlékl Ti hábit z ticha
a chtěl žít chvíli v naivitě
když orosí se nové ráno
v zákulisí hadích těl
Když svléká se pomerančová kůra
kuchyňským nožem
chci Ti říct
jsme před sebou nazí
otvírám desky z papyru
řekni proč
vrásky v komorách srdce
posledním tangem
blednou
a pak zas rozblikají
neony našich duhovek
Otevírám studánku
Tvých roků
hltám je necudně
tak to je to vyznání
když roztáhnu závěsy
a zatančím si se světlem.
Dvakrát jsem četla a půjdu zase... zdá se mi nejhezčí z těch, co jsem od Tebe zatím četla... tleskám!
26.03.2010 11:11:00 | labuť